O vztazích
Ztotožnění s tragickým osudem
Nechce přespávat mimo domov? Má váš školák přes noc rozsvícené světýlko? Děsí ho váš odchod z domu?
Možná jste vyzkoušeli různé metody, jak dítěti pomoci a ulevit. Dost možná jste přemýšleli, zda jeho problém nesouvisí s vámi nebo s vaším partnerstvím a na nic rozumného jste nepřišli. Nabízíme vám možná méně obvyklý pohled na to, co může být jednou z mnoha příčin dětského strachu.
Na obrázku vidíte životní příběh šestileté holčičky zaznamenaný v horoskopu. Za námi přišla její maminka.
Dívka trpěla nočními můrami, strachem ze samoty, vyžadovala neustálou přítomnost někoho dalšího. Odmítala být sama venku a po návratu za sebou vždy zamykala dveře.
Roli hrají širší souvislosti
Pokud se díváme na život dítěte, vždy je vhodné zasadit ho prostřednictvím horoskopů rodičů do širších rodinných souvislostí. Dítě je totiž trochu svými rodiči. Pokračovatelem i přijímatelem jejich životních osudů. V tomto případě se ukázalo, že je rodina ze strany matky poznamenaná tajemstvím, o kterém se sice nemluví, ale všichni ho na nějaké úrovni vnímají.
Další aspekty v horoskopech obou rodičů poukázaly na otázku směřující na matku, zda si v předchozích generacích není vědoma nějakého tragického činu ve vztahu k dítěti. Podle reakce matky bylo znát, že hledání příčiny směřuje správným směrem. Jednalo se o událost, která byla v rodině považována za tabu.
Až poté jsme se dozvěděli skoro sto let starý příběh, kdy se rodina již nebyla schopna starat o mentálně postižené dítě a to bylo ponecháno svému osudu a nejspíše i jisté smrti daleko od domova. Z dnešního pohledu akt zcela nepochopitelný. V době, kdy neexistoval žádný sociální systém a každá rodina se mohla o sebe starat jen v rámci svých možnosti, se nejednalo o jev až tak výjimečný.
Přestože se rodina snažila vzpomínku na jednoho ze svých členů potlačit a nikdy se o něm už nemluvilo, jeho osobní přítomnost a přítomnost jeho životního příběhu zůstala uvnitř rodiny energeticky zachována.
Ztotožnění s tragickým osudem
Cokoliv se v průběhu rodového vývoje stane, ať už pozitivního, nebo negativního, je součástí rodu i po následující generace. Život ale není matematická rovnice. Nikdy tak nevíme, koho, kdy a jakým způsobem se ta která událost následně dotkne.
A v tomto případě se tato dívenka podvědomě ztotožnila s osudem svého neznámého předka. Jednoduše má jenom strach, že i jí by se rodina mohla zříct a opustit ji. Když už to jednou udělala. A žádné slovní ujišťování její dětskou duši nepřesvědčí.
Už jen samotné uvědomění si tragického příběhu může mít očistný a uvolňující efekt pro současníky. Je ale nutné ztracenému členu rodiny uvolnit místo a přijmout jej zpět s láskou a respektem, který mu z hlediska rodinného systému přísluší.
Hledání příčin a souvislostí neslouží k odsouzení předchozích generací jako viníků, neboť i oni ve své tehdejší životní situaci jednali nejlépe, jak dokázali. Má nám přinést pochopení a zkušenost pro náš současný život, kterým můžeme nevědomky zasáhnout do osudů příštích generací.
Přihlaste se k mému newsletteru
… a můžete sledovat moje drobná zamyšlení nad tématy, se kterými za mnou přicházíte, nebo si přečíst mé příspěvky na sociálních sítích.
© 2023 Tereza Pokorná a Veronika Šimerdová • Všechna práva vyhrazena