MOUDROST TRAUMATU?

Na sezení přišel muž, kterému se před rokem stala těžká autonehoda s následky, které mohou a nemusí být trvalé.

Tisíckrát se k dané události vracel, přehrával si ji, ale stále se potýkal s depresivní náladou a nemožností „nastartovat“ se do života. Ptal se sebe, co ještě udělat, aby se mu vrátila vůle do života, když mohl zůstat na tomto světě.

 

V konstelaci jsme se vrátili do bodu, kdy se nehoda stala. Tento muž měl tendenci rozpitvávat událost do nejmenších detailů. Své trauma nahlížel převážně rozumově a stále hledal vysvětlení.

 

Jenže: Pokud trauma nahlížíme rozumově, můžeme si jako trauma „vybrat“ něco zástupného, tedy to, co náš rozum vyhodnotí na dané události jako nejdůležitější.

 

Igor Pavelčák ve sve knize Trpět je snažší o výběru „zástupného traumatu“ říká, že je to „střelba do desítky, ale do sousedního terče“.

 

Snažili jsme se proto zachytit pocit, který nehodu a dobu rekonvalescence provázel. Ústředním pocitem se ukázala být bezmoc.

Aby nám pocit „sdělil“ svůj příběh, je třeba, abychom s ním pobývali. Pocit není třeba vysvětlovat ani analyzovat, stačí jej určitou dobu vnímat.

 

Pokud to vydržíme, může se tento pocit změnit, čímž otevíráme možnost vyvázání se z traumatické události. Trauma může být moudré i v tom smyslu, že nedokážeme dohlédnout, co by se stalo, kdyby se nestalo právě tohle. Podléháme širším a obsáhlejším souvislostem. Tohle vědomí nám může pomoci zesílet a dát své duši „křídla“ ve smyslu větší svobody prožívání toho, co se nám událo…