Znova do téže řeky... zase vstoupíš?

 

Příliš intenzivní a příliš destruktivní, popsala svůj vztah jedna žena během sezení. Chtěla vědět, co je to za energii, která ji táhne k muži, se kterým se už tolikrát rozešli a zase vrátili k sobě. Zkrátka ještě neměla dost, ale čeho přesně?

První úroveň tohoto vztahového kolotoče je „domluva“ obou duší, které si přišly pro zkušenost „ani s Tebou, ani bez Tebe“.

 

Další úrovní jsou vědomá očekávání od vztahu, která mohou být dost odlišná od toho, co potřebuje prožít duše. Nabízí se několik řešení:

Přijmu, že dostředivé síly vztahu jsou silnější a ve vztahu setrvám a nebo se (zase) vrátím.
Tahle možnost je často provázena pocitem, že některé představy zůstanou nenaplněné, případně že vztah vede k sebeničení.

 

Další varianta je přerazit to hlavou, prostě se rozhodnout, že vztah opustím. Často se tak děje za cenu, že jsem řekl(a) NE něčemu většímu, co chtěla nějaká část mě prožít.

 

V případě tohoto páru jsme se v konstelaci ptali, co doopravdy dělám, když se vracím zpět do svého vztahu?

 

Obraz, který přišel, ukázal malou holčičku, která bývala smutná z důvodu nepřítomnosti svého otce, který odešel, když jí bylo asi 6, a žil se svou novou rodinou. Dělala vše možné, aby si jí táta všiml – naučila se profesionálně vařit, nádherně malovala a jednoho dne založila vlastní rodinu. Některé scénáře mají děti tendenci opakovat po rodičích a tak i ona vychovávala své dítě bez biologického otce jako kdysi její matka ji.

Pak potkala svého partnera, který sice existoval, ale vlastně tu pro ni nebyl.

 

Během opakovaných rozchodů pak vyplouvalo téma „tatínek mě nevidí“. Bylo potřeba přijmout smutek svého mladšího JÁ a zvědomit souvislost mezi partnerstvím a příběhem jejího otce. Když se „narovná“ vnímání otce a tato žena sama sebe uvidí jako tu, kterou je, pravděpodobně ji i její potřeby snáze uvidí partner.

Ona se může stát emočně nezávislou a tím pádem se i svobodně rozhodnout o svém vztahu.

 

A pak se mohou dít zázraky, ať už s tímto mužem a nebo tím, který přijde…